DENÍČEK

Hlídám si své teritorium

3. listopadu 2010 v 21:56 | Ero Michi
Stejně jako psi a jiná zvířata si i lišky hlídají svá teritoria.
A ty modré provází pověst nejzuřivějších a nejpomstychtivějších v případě, že se objeví nevítaný narušitel.
foxi-hole.blog.cz
Nejsem fanouške lidského násilí, ačkoliv... Nu dobrá, jsem :D Miluju box a v minulosti mě provází "omylem" zpřerážené nosy nebo naražená žebra :D
Nicméně nejsem člověk, který se dá snadno vyprovokovat a když už se to náhodou někomu podaří, neoháním se pěstma ani kabelko us tunovými cihlami v potěšení, že bude všudou všude stříkat hektolitry krve :D Já volím spor na úrovni, tudíž vybalím všechny inteligentní způsoby, kterými jsem schopná někoho urazit bez toho, aniž by to pochopil, a s nadneseným pocitem jít >:D
Neustále se mi však jako bumerangem vrací zprávy o tom, že se mě někdo další bojí. Říkám si proč to? Vypadá mtak děsivě? Tak krvelačně? Čouhá mi od někud ocas a ostré tesáky nebo se prostě jen dívám jako vrah?
Dost možná od všeho trochu, ačkoliv na způsob pohledu bych vsadila osobně nejvíc :D Jakmile mám totiž pocit, že se někdo ochomítá na mém území -a upozorňuji, že na to jsem maximálně háklivá- mám takové podezření sama na sebe, že mu nevědomě dávám najevo, jak moc se mi nelíbí a jak moc si užiju vyškrábání jeho očí, jestli přesáhne práh mé tolerance. Nikdy jsem si to zatím ovšem neověřila :D Připomíná mi to trochu chování Samanty ze SVM, ovšem zatímco tahle blondýna od rány jde a rovnou to vysype, já to dělám s důmyslnou taktností. Potom už však závisí na jedinci, jak prudce je inteligentní a chápavý >:DD

Ero Michi

Otrávená jako veverka na saních

17. října 2010 v 22:01 | Ero Michi
Mám plné ruce práce, ale vůbec nic se mi nechce dělat.
foxi-hole.blog.cz
Nesnáším tyhle stavy. Mám spoustu věcí, které byhc mohla dělat, ale nemám k nim vůbec chuť. Tu dostanu až po desáté večer, kdy se nakonec rozhoupu jít spát s tím, že to nechám na další den, ve kterém se k tomu nakonec opět nedokopu. Začíná to být frustrující.
Mám tři volné dny před naprostou skázou v práci a já je nakonec úplně promarním. Už jsme promarnila dva, ten třetí chtě nechtě bude studující a obíhající nepříjemnosti v zimě a dešti, což mě absolutně netěší :/ Jak já to nesnáším xD
foxi-hole.blog.cz
Že jsou má zvířata pokaždé něčím odličná od jiných, jsem si již navykla. Vlastně si říkám, že by to bylo podezřelé, kdybych jednou měla zcela normální zvíře :DD
Kayen mě neustále přesvědčuje o tom, že on taková rarita skutečně není, protože si ještě stále plete své pohlaví i druh zvířete :D Podobně jako kočička se proto naučil spát mi na stole. Netuším ovšem, zda to dělá kvůli nahřívání se na světle lampičky nebo aby mě měl pod dohledem, či rize proto své mínění, že není pes >:D
I tak je to ovšem miláček, ačkoliv je schopný naprosto ublácený a mokrý skočit mi rovnou do postele a vyrochnit se mi na čisté dece nebo našel novou vášeň v přehrabování koše a jeho pravidelné rozsypávání. Je dokonce tak pozorný, že při chystání věcí do práce mi pokaždé zaboří hlavu do tašky a svědomitě kontroluje, co si to sebou vlastně odnáším :D
foxi-hole.blog.cz
Nedivte se té fotce, skutečně ho ničím nedopuji :D Pouze jsem si to nemohla odpustit a teď ta fotka zdobí display mého mobilu :D Nepojídá ovšem nic jiného než čerstvou švestku. Zbožňuje ovoce a ke všemu to, které se kutálí po zemi, mu na dlouhý čas vynahradí i hračku :D

Ero Michi

Bolí nožky, bolí a jedna šiška k tomu

25. září 2010 v 15:13 | Ero Michi
Já vím, já vím.
Zřejmě si říkáte, co má s bolavými nohami společného zrovna šiška a věřte mi, že vůbec nic :D Ovšem šiška i bolest nohou je velkým dílem dnešního dne, tudíž to podle neexistujících pravidel patří dohromady :D
foxi-hole.blog.cz
Čeká mě spousta práce do školy a nechce se mi do ní.
Modelace sukně, stehování sukně, na kterou netuším, kde seberu látku :DD a čtení povinné četby, která mě nijak zvlášť nebaví, ale zatím to není nejhorší, mě nijak zvlášť netěší. Ke všemu na mě čekají resty, které mi naskákaly v hodinách, které jsem pobývala v práci a jediné, co se mi osobně chce dělat, je spát :D Nebo něco nečinně sledovat, přinejlepším nějaký seriál, abych u toho nemusela myslet :D Nicméně jsme ochotná donutit se dělat cokoliv, u čeho nebudu muset chodit xD To je pro mne momentálně nepřípustné xD
S prací to ovšem vypadá dobře. Všechno jsme s naučila poměrně rychle, tři dny jsem tam už trávila až do zavíračky a následně se domů dostávala všemožnými způsoby, jelikož nejezdí vlak a čekat hodinu a půl na nádraží je vskutku otrava :D Naštěstí první den jsem potkala svého bývalého spolužáka, druhý den mě svezl jeden ochotný pán, který u nás pracuje s prasátky a včera jsem po zavření obchodu metala sprinty přes celé město až do Tesca, nakoupit malému zlatíčku dlabec, aby netrpěl chudáček hlady :D A pak zase pěkně zpátky metat na vlak a v jedenáct jsem byla s velkou radostí a velmi bolavýma nohama doma :D Práce je sice fajn, ale připočítávám to k trochu despotickému chování, když si nesmíte za celou pracovní dobu jedinkrát sednout a stát na jednom místě bez činnosti déle než pět minut se rovná hříchu na pomezí vyhazovu xD
foxi-hole.blog.cz
Ve skutečnosti mi vadí ale pouze fakt, že převážno uvětšinu času tak nemohu trávit s Kayenem a ten si tak více navyká na ostatní v domě než na mě. V závěru tak já schytávám ty nepříjemnosti a radosti si užívají druzí. Nespravedlivé :D Aspoň teď mám ale volno přes víkend, tak si ho trochu víc užiju :D Abych ale nezapomněla vysvětlit tu šišku... To jen ten můj malý miláček Kayen sebral někde -bůh ví kde- šišku, se ktero ušmírem zaběhl do pelechu a teď jí tam násilně celou věcnost morduje. Nutno podotknout, že jsem jí dokonce objevila navlečenou ve své ponožce, což netuším, jak provedl :DD A teď se ten truba nedopatřením sám přikryl v "mé" posteli "mou" dekou a rozčiluje se pod ní, že nemůže ven XD

Ero Michi

Blog.cz mě nemá rád

18. září 2010 v 22:10 | Ero Michi
Jinak totiž netuším, proč mi neustále vypadává a přidat obrázek do článku považuje za ten největší hřích :D
Ale po dnešním dni se snad není ani čemu divit.
foxi-hole.blog.cz
V zítřejších odpoledních hodinách mě čeká ozkoušení na jednom pracovním místě, které se mi hodně líbí, vážně ho chci a vůbec netuším, jak si povedu :D
Pohovor byl skvělý, Evička příjemná žena a místo bojiště útulné s přehledností a milým vystupováním, což mám ráda. Teď se ovšem musím modlit, abych vydržela celé čtyři hodiny a ne jen ty děsuplné dvě, které rozhodnou o mém postupu či konci. Připadám si jako v některé z těch her o přežití či podobné pitominy :DD
Nebo ještě lépe... jsem jako Chuck Norris, chlapi z Kobry 11 či mistr detektiv ze 24 hodin :D Mám dvě hodiny na to, abych se rozkoukala a osvědčila, jinak je konec. Pokud uspěji, mám další dvě hodiny, abych zapůsobila a poté přijde dalších pět dní, které budou rozhodující. Drama :D
foxi-hole.blog.cz
Jinak se dnešní den nesl v poklidném duchu, pouze stále nemohu zapomenout na ten nekrytě udivený výraz jedné nejmenované osoby, když jsme kolem ní procházela :DD
Ještě bych pochopila oslovení "paní", jž bylo následně i s mým příjmením přeměněno na "slečno", ovšem ta pootevřená pusa a zcela nechápavý, či spíše nevěřícný pohled jsem přešla pouhým smíchem v povzdálí, jelikož mi nebyla taková reakce vůbec jasná :D Ale aspoň jsme se pobavili, že?

Ero Michi

Námořníci, námořníci

12. září 2010 v 0:55 | Ero Michi
Ne, nechystám se vyplout na moře, řeku či jakoukoliv jinou vodu a ani mě nepopadla pruhovaná mánie, jakou byl letošní letní hit.
Jednoduše jsem ztrávila deset minut vytírání celé koupelny potom, co jsem ji při praní naprosto vytopila :D
foxi-hole.blog.cz
Bylo to však zcela nevinné, na to mohu přísahat.
Jak mě maminka den předem požádala, nasoukala jsem hordy špinavého prádla do pračky, úhledně vsypala přiměřené množství pracího prášku a ještě trochu více přiměřeně přilila aviváže. Zavřela jsem, nastavila jsem, pustila vodu a spokojeně se šla věnovat obědu. Jenomže jednu důležitou věc jsem opomněla, jak jsem zjistila o dvě hodiny později, když jsem otevřela dveře koupelny a pohled na dobré dva centimetry vody, které hraničily s prahem dveří, mi ujelo surové "A doprd*le". Pohroma byla na světe.
Už po druhé za dobu, kdy jsem poznala rozkoše automatické pračky, jsem zapomněla přetáhnout odpadní hadici a celý obsah pračky mi tak skvostně vytekl rovnou na zem. Chvála bohu, že to prah udržel a nevytopila jsem i chodbu :D

Na fotce výše můžete v levé straně vidět dnešní řádění chlupatince, který si usmyslel, že chladit se v mokrém písku je to nejlepší, vyhrbal si tam proto díru a nejednou do ní dokonce zapíchl i celou hlavu :D Je to hrozné zvíře, ale stejně ho zbožňuju ^-^
Napravo pak vidíte první seznámení Kayena s Ichigem, které počalo jako velký zájem z Kayenovi a o něco menší zájem z Ichigovi strany, pokračovalo to zběsilou honičkou pod postelí stále dokola okolo krabic, které tam skladuji a zakončilo to Ichigovou rezignací v koutě, kde se jej podle starých vojenských zvyků snažil lovec zmocnit a zneužít :DD Nutno podotknout, že neúspěšně ;D
Co mě ovšem překvapilo a mále i vyděsilo, bylo povšimnutí podivných známek fialovění srsti Jahůdky, jenž mi nabídlo možnost, že se z toho šoku taktéž přeorientoval na chlapečky :DD
foxi-hole.blog.cz
Zde máte naprosto jasný důkaz :D
No není to zarážející?

Ačkoliv bych měla možná dodat, že Kayen byl pojmenován podle jedné postavy Embrušky, která jest na chlapečky a jeho přítelem není nikdo jiný než fialovlasý maník.
Tolko k mému zděšení ;D

Klídek, pohoda a Repo!

2. září 2010 v 22:44 | Ero Michi
Už druhý den si hraju s myšlenkou na změnu designu.
Přeci jen je znát, že tenhle, ač byl původně zamýšlen jako pracný a dlouhodobý, nakonec skončil u rychlého zaplácnutí. Akorát ještě vymyslet, čím to změnit, protože na žádný ekcelentní výkon to opět nevidím :D
foxi-hole.blog.cz
Co se týče proběhlých dnů, konec prázdnin se mě nijak výrazně nedotkl.
Škola mi začne až příští týden a fakt, že do ní docházím jen jednou týdně, je pořád aktuální, takže mě skutečně nebudou trápit typické únavové syndromy, ani starosti s testy třikrát týdně a podobné věci. Že bych z toho ale cítila příliš velkou radost, to se nedá říct. Doufala jsem, že se alespoň druhou školou zabavím, zatím ale pořád nševím, na čem jsem, což mě se začátkem školního roku trochu deprimuje.
Aby to ale nepůsobilo tak depresivně, udělala jsem si dneska poměrně příjemný den :D

Jelikož Kayen skoro celou noc vytrvale kňučel, škrábal na dveře a snažil se mi střídavě ukousnout ucho, vyrvat vlasy a rozkousat nos, namísto v devět jsem se vyhrabala z postele až o půl jedenácté potom, co jsem mu v pět ráno šla ohřívat mléko, aby se nacpal do spokojenosti a chvíli s tím hulákáním přestal :D
Po opožděné snídani jsem se ale pustila konečně do plánovaného úklidu pokoje, který si to už skutečně vyžaduje. Bohužel, při přebírání pytlů, co jsem si syslila pod postelemi :DD jsem dostala další ze svých šílenokreativních nápadů, vytahala použitelné materiály na šití a rozhodla se veřejně začít šířit svou úchylku na panenky a kdesi dávno pohřbené slepování kartonu do podoby pokojů a jejich následné vyzdobování. Kam to budu dávat, jestli se dotoho skutečně pustím, to vážně netuším :D
Nejlepší z toho všeho byla ovšem hodinová či dvouhodinová koupel uprostřed dne, ve které jsem se velice příhodně zrelaxovala. Následné zapnutí Upírských deníků, abych zjistila, jestli je to alespoň koukatelné, když už ne čitatelné s předběžnou večeří zobrazenou výše, pak podtrhl příjemný dojem z dobře stráveného dne. Trochu mi to ovšem zkazilo to zbývající nic nedělání :D
foxi-hole.blog.cz
Vidíte ho? ^-^
Mé hystoricky druhé... Vlastně třetí zvíře, od kterého mi nevadí absolutně nic.
Láska jako trám prostě :3

A stejně dorostou!

19. srpna 2010 v 18:53 | Ero Michi
Ať si říká, kdo chce, co chce, i když mi ty place odpadnou, zase dorostou :D

Nikdy by mě nenapadlo, jak velké zlo můžou ukrývat o jedno malé číslo menší botky. Uznávám, velké zlo!
Běhat v tom většinu dne po městě není nic úchvatného, sama svým palcům se divím, že už z nich neslezly nehty a nevolají na mě policii za týrání :D Bohudík, že už teď si mohou v pohodlí lebedit na svobodě.
Ačkoliv byl výlet do Prahy ne zcela naplňující, alespoň jsem splnila svou misi do knihovny a teď si v tašce hřeji Dějiny oblékání díl Japonsko >:DD Musím uznat, že se mi tak niha více než líbí, je tam opravdu velká spousta informací a já si uvědomuji, že mě to skutečně zajímá ne jen po stránce poblázněného člověka do asijské kultury, ale i z pohledu člověka studujícího v oboru. To mě samolibě velmi těší >:D
Ještě více mě však těší dva romány od J. Austenové- a ne, neptejte se mě, kdy se ze mě stal její skalní fanoušek, protože to sama nevím :D Nejsem zrovna typ čtoucí zamilvoané nebo romantické romány, ale ta žena uměla skutečně zaujmout a fascinuje mě, že i přes století, co jsou její díla stará, dokáží člověk ui dnes poskytnout velmi příjemné počtení ^-^
A aby toho nebylo málo, musím se prostě pochlubit s tím, že od včerejšího dne vyráběné překvapení se mi skutečně daří! >:D Je velká šance, že až bude hotové, vyfotím vám ho :D

Ero Michi 

Deštík a perné dny k tomu

12. srpna 2010 v 19:21 | Ero Michi
Nikdy na sebe nepřestanu být naštvaná, že jsem tak neschopná dokopat se k takovým akcím dřív než dva týdny před koncem prázdnin. A ke všemu, když příští týden odjíždím :D

Už delší dobu si dělám zápisky, abych měla přehled o pravidelnosti svého počínání, až teď jsme se ale konečně dokopala k tomu začít si stejným způsobem dělat zápisky i ohledně deních aktivit.
Je známo, že toho mám spoustu na práci, ale nakonec nedělám vůbec nic, protože se mi nechce :D S tím ale musí být konec! Proto jsem si vytáhla jeden ze svých X zápisníků a rozhodla se udělat si z něho diář, kam budu smolit hodinu po hodině rozvrh na celý den s aktivitami, které prostě udělat musím. A běda mi, jestli ne :D

Konečně bych se tak mohla dostat k dodělávání svých obrázků a kreslení nějakých dalších, od toho pokračovat k pořádnému psaní a taky řádnému šití, což mi připomíná, že ještě nemám udělaný ten vtipný střih :D Ačkolvi v bytě si šití neužiju pranic, nebylo by tam totiž na čem šít xD
Ale už teď se mi do ničeho nechce xD Asi to bude tím, jak se venku rozpršelo, že mě šeredně bol ístehna a celý den se mi chce děsivě spát, protože spánku jsem si věru moc neužila :D
No jo, co by jeden neudělal pro to, aby se mohl rozloučit , byť jen na jeden den xD
foxi-hole.blog.cz
To být moje new věci ze včerejšího nákupního slídění :D
Mým osobním favoritem jsou ty desky na A2, šaty v barvě lemonu a bunny tričko s fialovými botkami ^-^

Tajemství, Obrázek a ještě větší Obrázek

3. srpna 2010 v 17:53 | Ero Michi
Právě mi ruplo něco na mé chlupaté, prstové ponožce a já se s hrůzou v očích odmítám podívat, co to bylo.

Ale to nemá s vámi nic společného, takže tu informaci příliš neřešte :D
Už dva dny, nebo jak je to vlastně dlouho, se snažím vypátrat či lípe řečeno "se donutit" vyplodit sem nějaké smysluplné zápisky. Jak vidno, nedaří se mi.
Nemám náladu popisovat nesmysly a všechno to nic, co se kolem mne děje :D stejně tak se mi nechtějí psát recenze, ačkoliv mám za sebou už další dva nebo tři filmy, o kterých bych je měla napsat. Vlastně dokonce i jedno anime tady už pekelně dlouho čeká, já jsem ale naprosto neschopná psát obsah (čtěte "absolutně líná")
To jsem ale téměř ke všemu, co je v mém dosahu.
Nechce se mi psát, nechce se mi šít a nechce se mi pořádně ani kreslit, ačkolvi je to jedna z činností, ke které jsem schopná se jakž takž dokopat. Nebo o tom alespoň svědčí další chibi náčrt ze ZDU, který vám po dokončení možná i ukážu :D Měla bych se ale konečně dokopat k té A3, která tu na mě tak bíle kouká >_>
Co se týče tajemství, právě se mi tu stahuje The Secret na doporučení Angi :D Mělo by mi to být údajně ku pomoci, když jsem si ale pouštěla kousek na megauploadu, došla jsem prozatím jen k názoru, že je to super psychologický ukecávač a vymývač mozků :D Ale kdo ví, pozitivní myšlení dělá divy a má vliv na spoustu věcí, to je známá a ověřená věc. Takže mi to možná v něčem i prospěje :D


Toho obrázku si nevšímejte, nemá se článkem nic společného. Přišel mi jen úžasně vtipný :D

A všichni povinně ... Zavařujem!

24. července 2010 v 23:58 | Ero Michi
Neboť právě teď je ta nejvhodnější doba naplnit své spíže spoustou skleněných lahví nacpaných až po okraj malými okurkami, které se pokouší utopit v láku za efektivní pomoci feferonek!
Každý rok je to téměř stejné, letos jsem se zavářením ale úplně poprvé pomáhala jen já sama.
Musím uznat, že strýčkův telefon mě překvapil. Jako nečtoucí vševědoucí noviny jsem ani nevzdechla po tom, že by měla být právě teď zavařovací sezona okurek, při zmínce o pomoci mě tedy napadla pouze myšlenka "Už zase?"
Ale jako obětavý člověk milující svého strýčka jsem se ochotně sbalila hned druhý den a vyrazila vstříc víčkování a tlačení těch malých, kluzkých potvor do skleněného vězení.
Naštěstí mohu říci, že to byla jen jednodenní práce, jelikož okurek nebylo tolik a po vyslyšení mého bezbožného přání už další ke koupi druhý den neměli.
Bylo to tedy nakonec docela příjemné pracovní nasazení, ačkoliv nyní necítím ramena a nohy z dvouhodinové, neměnné polohy v předklonu, kdy jsem máchala patnáct kilo okurek v lavoru a jednu po druhé jí musela v prstech prodřít do čistotné zelené.
Ale to není až tak krutá daň :D
Ero Michi

 
 

Reklama