Září 2010

Opatství Northanger

28. září 2010 v 18:34 | Ero Michi |  LITERATURA
foxi-hole.blog.cz
ORIG. NÁZEV: Northanger Abbey
AUTOR: Jane Austen
PŘEKLAD: Eva Kondrysová
OBDOBÍ: počátek 19. století
ŽÁNR: román
NAKLADATELSTVÍ: Vyšehrad
HODNOCENÍ: 6 z 10 


Cathrine Morlandová je povahově více chlapcem než dívkou až do věku, kdy se začne více věnovat četbě než pobíhání venku a objeví tak úchvatný svět hrdinek, jejichž duše je tolik podobná té její. Pro nebojácnou Cathrin s dobrodružnou povahou je však rodný venkov pramalým zdrojem něčeho více zajímavého či nebezpečného. Příležitosti se jí však dostane, když jí bezdětní manželé Allenovi pozvou, aby jim dělala doprovod na jejich ozdravovném pobytu v lázeňském městě Bath. Cathrine je samozřejmě nadšením bez sebe. V bujné fantazii jí při každé příležitosti vyvstávají představy o nebezpečenstvích, která je na cestě mohou potkat a ačkoliv se žáfné zn ich nenaplní, neztráci dívka naději na prožití skutečného příběhu některé hrdinky.
Ani v Bathu se však nezdá, že by měla více možností se pobavit či rozveselit. Ona, ani Allenovi tam nepotkávají nikoho ze svých známých a uvedení do společnosti se tak pro Cathrin stává spíše trapné a k uzoufání až do hvíle, kdy se seznámý se sympaticky vyhlížejícím mladíkem jménem Henry Tilney. Zcela okouzlena očekává na bližší seznámení s ním, po něm se však jakoby zem slehla. Dříve, než si však Cathrin může začít zoufat, objeví se v Bathu vdova Thorpová se svou dcerou půvabnou dcerou Isabellou a vychloubačným synem Johnem. Ze známosti Allenových se tak stane i známost Cathrinina, která velmi brzy přeroste ve velmi důvěrné přátelství. Se získáním přítelkyně se však dostane do přízně také nesympatickému Johnovi, který se jakožto přítel jejího nejstaršího bratra Jamese, začne ve velmi krátkém čase považovat za velmi vhodného snoubence pro Cathrin, která o tom nemá ani zdání a její srdce plane pro Henryho Tilney.
K její radosti se po týdnu objeví zpět v Bathu v doprovodu své přívětivé sestry Eleanory a důstojně vystupujícího otce, generála Tilneye. Cathrin je seznámena s ostatními členy rodiny, mezi něž je s velkou ochotou přijata a následně pozvána do jejich obydlí, starého opatství. Cathrin je v okamžiku vzrušením bez sebe. Nejen, že stráví mnohem delší čas v blízkosti skvělé přítelkyně a muže, pro něhož jen plane, ke všemu bude žít ještě ve zdech starobylé stavby, která může skýtat nespočet tajemství a dobrodružství. Pro Cathrin tak rázem nastanou nejšťastnější okamžiky jejího života.
Eleanor se jí stane blízkou přítelkyní, Henry vykazuje více než náklonnost k její maličkosti a generál jí dává veškerou svou uhlazenou elegancí najevo, že ji považuje za vhodnou partii pro svého syna. Ke všemu se její bratr James zasnoubí s její přítelkyní Isabellou, o kterou se však k nelibosti Cathrine začne zajímat starší bratr Henryho, Frederick. S postupem času tak Canthrin přijde nejen na to, že příběhy hrdinek spojené s příliš bujnou fantazií, ji mohou dostat do nepříjemných a hloupých situacích, ale i do skutečnosti, že Isabella ani zdaleka není tak počestný člověk, jak si myslela. K jejímu neštěstí se pak přidá ještě incident, kdy je generálem bez jediného slova vysvětlení z opatství téměř vyhnána a odeslána okamžitě domů.
Nechápajíc důvod takového ponížení, se navrátí zpět do Fullertonu, kde ji velmi brzy navštíví právě Henry Tilney s vysvětlením otcova důvodu pro takový čin a žádostí o Cathrininu ruku.

Na počátcích knihy jsem nebyla ani zdaleka nadchnuta a dokonce jsem mínila, že mě to nebude vůbec bavit. Cathrine na mě nepůsobila jako typická hlavní hrdinka z děl J. Austen a ani teď ji nepovažuji za jednu z nich, ke konci je však poznat nepatrný vývoj do obvyklé podoby, na kterou jsme z jiných jejích děl zvyklí.
Kniha se mi počala líbit přibližně po první čtvrtině, kdy jsem se jen silou vůle prokousala na pohled nezajímavými odstavci, v závěru jsem však podle očekávání nebyla zklamaná ze zbytečné četby a utvrdila jsem se, že se mi romány téhle spisovatelky skutečně líbí. Není tedy jediný důvod, proč vám tuto knihu nedoporučit k přečtení.

Bolí nožky, bolí a jedna šiška k tomu

25. září 2010 v 15:13 | Ero Michi |  DENÍČEK
Já vím, já vím.
Zřejmě si říkáte, co má s bolavými nohami společného zrovna šiška a věřte mi, že vůbec nic :D Ovšem šiška i bolest nohou je velkým dílem dnešního dne, tudíž to podle neexistujících pravidel patří dohromady :D
foxi-hole.blog.cz
Čeká mě spousta práce do školy a nechce se mi do ní.
Modelace sukně, stehování sukně, na kterou netuším, kde seberu látku :DD a čtení povinné četby, která mě nijak zvlášť nebaví, ale zatím to není nejhorší, mě nijak zvlášť netěší. Ke všemu na mě čekají resty, které mi naskákaly v hodinách, které jsem pobývala v práci a jediné, co se mi osobně chce dělat, je spát :D Nebo něco nečinně sledovat, přinejlepším nějaký seriál, abych u toho nemusela myslet :D Nicméně jsme ochotná donutit se dělat cokoliv, u čeho nebudu muset chodit xD To je pro mne momentálně nepřípustné xD
S prací to ovšem vypadá dobře. Všechno jsme s naučila poměrně rychle, tři dny jsem tam už trávila až do zavíračky a následně se domů dostávala všemožnými způsoby, jelikož nejezdí vlak a čekat hodinu a půl na nádraží je vskutku otrava :D Naštěstí první den jsem potkala svého bývalého spolužáka, druhý den mě svezl jeden ochotný pán, který u nás pracuje s prasátky a včera jsem po zavření obchodu metala sprinty přes celé město až do Tesca, nakoupit malému zlatíčku dlabec, aby netrpěl chudáček hlady :D A pak zase pěkně zpátky metat na vlak a v jedenáct jsem byla s velkou radostí a velmi bolavýma nohama doma :D Práce je sice fajn, ale připočítávám to k trochu despotickému chování, když si nesmíte za celou pracovní dobu jedinkrát sednout a stát na jednom místě bez činnosti déle než pět minut se rovná hříchu na pomezí vyhazovu xD
foxi-hole.blog.cz
Ve skutečnosti mi vadí ale pouze fakt, že převážno uvětšinu času tak nemohu trávit s Kayenem a ten si tak více navyká na ostatní v domě než na mě. V závěru tak já schytávám ty nepříjemnosti a radosti si užívají druzí. Nespravedlivé :D Aspoň teď mám ale volno přes víkend, tak si ho trochu víc užiju :D Abych ale nezapomněla vysvětlit tu šišku... To jen ten můj malý miláček Kayen sebral někde -bůh ví kde- šišku, se ktero ušmírem zaběhl do pelechu a teď jí tam násilně celou věcnost morduje. Nutno podotknout, že jsem jí dokonce objevila navlečenou ve své ponožce, což netuším, jak provedl :DD A teď se ten truba nedopatřením sám přikryl v "mé" posteli "mou" dekou a rozčiluje se pod ní, že nemůže ven XD

Ero Michi

Blog.cz mě nemá rád

18. září 2010 v 22:10 | Ero Michi |  DENÍČEK
Jinak totiž netuším, proč mi neustále vypadává a přidat obrázek do článku považuje za ten největší hřích :D
Ale po dnešním dni se snad není ani čemu divit.
foxi-hole.blog.cz
V zítřejších odpoledních hodinách mě čeká ozkoušení na jednom pracovním místě, které se mi hodně líbí, vážně ho chci a vůbec netuším, jak si povedu :D
Pohovor byl skvělý, Evička příjemná žena a místo bojiště útulné s přehledností a milým vystupováním, což mám ráda. Teď se ovšem musím modlit, abych vydržela celé čtyři hodiny a ne jen ty děsuplné dvě, které rozhodnou o mém postupu či konci. Připadám si jako v některé z těch her o přežití či podobné pitominy :DD
Nebo ještě lépe... jsem jako Chuck Norris, chlapi z Kobry 11 či mistr detektiv ze 24 hodin :D Mám dvě hodiny na to, abych se rozkoukala a osvědčila, jinak je konec. Pokud uspěji, mám další dvě hodiny, abych zapůsobila a poté přijde dalších pět dní, které budou rozhodující. Drama :D
foxi-hole.blog.cz
Jinak se dnešní den nesl v poklidném duchu, pouze stále nemohu zapomenout na ten nekrytě udivený výraz jedné nejmenované osoby, když jsme kolem ní procházela :DD
Ještě bych pochopila oslovení "paní", jž bylo následně i s mým příjmením přeměněno na "slečno", ovšem ta pootevřená pusa a zcela nechápavý, či spíše nevěřícný pohled jsem přešla pouhým smíchem v povzdálí, jelikož mi nebyla taková reakce vůbec jasná :D Ale aspoň jsme se pobavili, že?

Ero Michi

Každý svého štěstí stůjcem

13. září 2010 v 14:18 | Ero Michi |  POVÍDAČKY
A nedůslední lidé jako já se často spálí.

Je to pro mě ironie :D
Na jedné straně se mi daří a uspívám, ze druhé si sama svým přičiněním v jiných věcech škodím.
Jak moc protichůdný může člověk být.

Námořníci, námořníci

12. září 2010 v 0:55 | Ero Michi |  DENÍČEK
Ne, nechystám se vyplout na moře, řeku či jakoukoliv jinou vodu a ani mě nepopadla pruhovaná mánie, jakou byl letošní letní hit.
Jednoduše jsem ztrávila deset minut vytírání celé koupelny potom, co jsem ji při praní naprosto vytopila :D
foxi-hole.blog.cz
Bylo to však zcela nevinné, na to mohu přísahat.
Jak mě maminka den předem požádala, nasoukala jsem hordy špinavého prádla do pračky, úhledně vsypala přiměřené množství pracího prášku a ještě trochu více přiměřeně přilila aviváže. Zavřela jsem, nastavila jsem, pustila vodu a spokojeně se šla věnovat obědu. Jenomže jednu důležitou věc jsem opomněla, jak jsem zjistila o dvě hodiny později, když jsem otevřela dveře koupelny a pohled na dobré dva centimetry vody, které hraničily s prahem dveří, mi ujelo surové "A doprd*le". Pohroma byla na světe.
Už po druhé za dobu, kdy jsem poznala rozkoše automatické pračky, jsem zapomněla přetáhnout odpadní hadici a celý obsah pračky mi tak skvostně vytekl rovnou na zem. Chvála bohu, že to prah udržel a nevytopila jsem i chodbu :D

Na fotce výše můžete v levé straně vidět dnešní řádění chlupatince, který si usmyslel, že chladit se v mokrém písku je to nejlepší, vyhrbal si tam proto díru a nejednou do ní dokonce zapíchl i celou hlavu :D Je to hrozné zvíře, ale stejně ho zbožňuju ^-^
Napravo pak vidíte první seznámení Kayena s Ichigem, které počalo jako velký zájem z Kayenovi a o něco menší zájem z Ichigovi strany, pokračovalo to zběsilou honičkou pod postelí stále dokola okolo krabic, které tam skladuji a zakončilo to Ichigovou rezignací v koutě, kde se jej podle starých vojenských zvyků snažil lovec zmocnit a zneužít :DD Nutno podotknout, že neúspěšně ;D
Co mě ovšem překvapilo a mále i vyděsilo, bylo povšimnutí podivných známek fialovění srsti Jahůdky, jenž mi nabídlo možnost, že se z toho šoku taktéž přeorientoval na chlapečky :DD
foxi-hole.blog.cz
Zde máte naprosto jasný důkaz :D
No není to zarážející?

Ačkoliv bych měla možná dodat, že Kayen byl pojmenován podle jedné postavy Embrušky, která jest na chlapečky a jeho přítelem není nikdo jiný než fialovlasý maník.
Tolko k mému zděšení ;D

Pýcha a přemlouvání

8. září 2010 v 20:47 | Ero Michi |  LITERATURA
foxi-hole.blog.cz
ORIG. NÁZEV: Persuasion
AUTOR: Jane Austen
PŘEKLAD: Eva Kondrysová
OBDOBÍ: konec 18. a počátek 19. století
ŽÁNR: román
NAKLADATELSTVÍ: MozART
HODNOCENÍ: 8 z 10 


O životě Anny Elliotové se dá hovořit jako o strastech mladé ženy žijící v ústrkách a opomíjení vlastní rodiny.
Kvůli přešlé kráse není důležitá pro svého marnivého otce, baroneta Waltera Elliota a ani zajímavá pro svou starší sestru, slečnu Elizabeth, jež zdědila výsadní práva nejstarší po úmrtí lady Elliotové. Útěchou jí je proto mateřská přítelkyně lady Russelová a milovaný domov na Kellynchském panství, kterého se pro nehospodárnost její rodiny nakonec musí také zříci a odstěhovat se s nimi do nenáviděného Bathu. Ještě dříve je však povolána svou mladší sestrou Mary do Uppercorssu, aby jí byla nápomocna v nejtěžších chvílích nemoci, jejíž vážnost je rovna neschopnosti pozbývat společnost.
Pro překvapení křehké a soužením přešlé Anny se na stejném místě ocitá i pohledný kapitán Wentworth, s nímž ji pojí společná minulost mladistvého zaslíbení. Zdánlivě umrtvené city se náhle staví do popředí, naskýtá se velký počet nedorozumění, zmatků, nově nabytých vědomostí a nerozhodnosti. Všemocné snahy kapitána Wentworthe o sblížení s Louisou a Henriettou Musgrovovou a nadšení kapitána Benwicka či pana Elliota z bystré a uvědomělé Anny doprovází pobyt v Lyme i soužití v Bathu, ve kterém se znovu setkávají již jako přátelé, nikoliv zhrzení milenci.

Stále se mě drží pocit, že celá kniha neměla řádný příběh či děj, přesto mě neopouští myšlenka, že si ji přečtu někdy opět.
Zasezení o obsazení románu mě nadchlo již po zjištění, jaká útlocitná Anna je a objevení kapitána Wentworthe ve mě vzbudilo neskýtané nadšení z mužské ideologie 18. a 19. století.
Rozhodně to není příběh pro náročné čtenáře, ovšem pro ty, kteří mají rádi styl J. Austenové nebo vyhlédavají odpočinkové četby s nádechem romantiky a historie jim nevadí, měli by být tohohle díla více než příznivci.

Hate secrets

5. září 2010 v 20:59 | Ero Michi |  LÍBÍ SE MI
Nalezla jsem to ve článku u Tabithy a ačkoliv se mi její názory líbí, v tomto se neshodneme.
foxi-hole.blog.cz
Ze zvědavosti mé vlastní jsem se šla na vznikající stránku Hate secrets podívat, ke svému překvapení jsem však nalezla něco, co se mi začalo líbit.
Nemyslím si, že se jedná o anti blog, ačkoliv se tak v podstatě nazývá. Jde jen o záporné vyjádření "tajemství", která na podobných stránkách bývají naopak kladná.
Není tajemství, že jsem zlá >:D a musím se tak přiznat, že stránka, která je vyhrazená jen zápornostem, je mi docela blízká. Vlastně mě baví číst všechny ty řeči tam, ale spíše jen z povrchní škodolibosti nad někdy mizivou inteligencí autorů >:DD
Zní to povýšenecky, já vím, ale hlubuko v sobě mám zakořeněnou zlost proti všem lidem a ačkoliv se snažím tomu předcházet a být chápavou, objektivní a nestranou osobou, nechám se čas od času strhnout chutí být zlá a škodolibá ke všem, na které se nadává, i když je vůbec neznám >:D Špatná vlastnost, špatná, ale já se nikdy nepovažovala za vzor cnostné osoby :D

Abych tu ale ze sebe nedělala naprostého ďábla, při důkladném shlédnutí té stránky nakonec zjistíte, že se tam vzávěru usídlily i zajemství kladná, která já osobně počítám spíše za valentýnky, ale tam je naleznete pod tajemstvími. Takže nakonec natolik zkažená nebudu >:D
Ačkoliv...

Chcete znát ten pravý důvod, proč se mi ta stránka tolik zalíbila?
Není to nic jiného než rubrika EVIL'S, do které jste vybízeni zasílat všechna tajemství s nemravným podtextem. Umíte si představit, kolik jich někdo takový, jako já, má? >:D A jak moc je touží někomu takovou formou sdělit? >:DDD

Klídek, pohoda a Repo!

2. září 2010 v 22:44 | Ero Michi |  DENÍČEK
Už druhý den si hraju s myšlenkou na změnu designu.
Přeci jen je znát, že tenhle, ač byl původně zamýšlen jako pracný a dlouhodobý, nakonec skončil u rychlého zaplácnutí. Akorát ještě vymyslet, čím to změnit, protože na žádný ekcelentní výkon to opět nevidím :D
foxi-hole.blog.cz
Co se týče proběhlých dnů, konec prázdnin se mě nijak výrazně nedotkl.
Škola mi začne až příští týden a fakt, že do ní docházím jen jednou týdně, je pořád aktuální, takže mě skutečně nebudou trápit typické únavové syndromy, ani starosti s testy třikrát týdně a podobné věci. Že bych z toho ale cítila příliš velkou radost, to se nedá říct. Doufala jsem, že se alespoň druhou školou zabavím, zatím ale pořád nševím, na čem jsem, což mě se začátkem školního roku trochu deprimuje.
Aby to ale nepůsobilo tak depresivně, udělala jsem si dneska poměrně příjemný den :D

Jelikož Kayen skoro celou noc vytrvale kňučel, škrábal na dveře a snažil se mi střídavě ukousnout ucho, vyrvat vlasy a rozkousat nos, namísto v devět jsem se vyhrabala z postele až o půl jedenácté potom, co jsem mu v pět ráno šla ohřívat mléko, aby se nacpal do spokojenosti a chvíli s tím hulákáním přestal :D
Po opožděné snídani jsem se ale pustila konečně do plánovaného úklidu pokoje, který si to už skutečně vyžaduje. Bohužel, při přebírání pytlů, co jsem si syslila pod postelemi :DD jsem dostala další ze svých šílenokreativních nápadů, vytahala použitelné materiály na šití a rozhodla se veřejně začít šířit svou úchylku na panenky a kdesi dávno pohřbené slepování kartonu do podoby pokojů a jejich následné vyzdobování. Kam to budu dávat, jestli se dotoho skutečně pustím, to vážně netuším :D
Nejlepší z toho všeho byla ovšem hodinová či dvouhodinová koupel uprostřed dne, ve které jsem se velice příhodně zrelaxovala. Následné zapnutí Upírských deníků, abych zjistila, jestli je to alespoň koukatelné, když už ne čitatelné s předběžnou večeří zobrazenou výše, pak podtrhl příjemný dojem z dobře stráveného dne. Trochu mi to ovšem zkazilo to zbývající nic nedělání :D
foxi-hole.blog.cz
Vidíte ho? ^-^
Mé hystoricky druhé... Vlastně třetí zvíře, od kterého mi nevadí absolutně nic.
Láska jako trám prostě :3

Repo: Genetická opera!

1. září 2010 v 16:39 | Ero Michi |  FILMY
foxi-hole.blog.cz
ANGL. NÁZEV:
Repo! The genetic opera
REŽIE: Darren Lynn Bousman
KAMERA: -
SCÉNÁŘ: Darren Smith, Terrance Zdunich
PŘÍSTUPNO: 15+
HUDBA: Yoshiki, Josepha Bishara, Chris Spilfogel, Sarah Brightman, Ogre, Joan Jett
STOPÁŽ: 98 min.
TITULKY/DABING: české titulky
ŽÁNR: horrorový muzikál s prvky sci-fi
HRAJÍ: Alexa Vega, Anthony Head, Paul Sorvino, Sarah Brightman, Bill Moseley, Paris Hilton
HODNOCENÍ: 8 z 10

"Opozdíš se, zaplatíš životem..."

Již po prvním zahlédnutí traileru k tomuhle filmu na jednom z originálních dvd, jsem si byla jistá, že to musím vidět. Zasedla jsem proto k počítači a po čase si film pořídila v anglickém znění a s titulkami, protože jinak k sehnání ani nebyl. S okamžitou platností jsem jej vypálila a nechala být. Povaloval ose mi tak mezi ostatními neshlédnutými filmy minimálně rok, ne-li déle, než jsem se minulou sobotu dokopala si jej pustit. Musím říci, že i když jsem čekala něco trochu víc, vůbec jsem nebyla zklamaná.
Jelikož se jedná o muzikálový film, zpracováním mi připomněl Moulin Rouge, ačkoliv narozdíl od něj se v Repu skutečně převážně jen zpívá. Písně se mi velmi líbí, k ději filmu příjemně sedí a herecké obsazení mi bylo více než sympatické.
Zápletka Repa není nijak složitá, je udělána naopak jednoduše, aby nemátla a pro diváka byl tím pádem film nejen zajímavý, ale i odpočinkový a nenáročný. Osobně jsem si podívanou na něj užila a milovníkům podobně ztvárněných filmů nebo ponurého prostředí ho mohu jen vřele doporučit.