Červen 2010

Řetězák aneb Kdybych byla ...

28. června 2010 v 12:25 | Ero Michi |  LÍBÍ SE MI
Magií - byla bych kouzlem
Elementem - byla bych životní energií
Ročním obdobím - byla bych jarem
Magickou bytostí - byla bych bohem
Magickým zvířetem - byla bych ocasou liškou
Barvou - byla bych modrou
Stromem - byla bych vrbou
Songem - byla bych Michi to you all
Místem - byla bych loukou
Člověkem - byla bych sama sebou
Hudebním nástrojem - byla bych bicím
Potřebou člověka - byla bych sexem
Citem člověka - byla bych vášní
Smysl - byla bych hmatem
Jedním ze sedmi smrtelných hříchů - byla bych touhou
Ochucovadlem - byla bych chilli
Odpověď - byla bych ne
Částí těla - byla bych okem
Částí dne - byla bych podvečer
Částí noci - byla bych půlnocí
Měsícem - byla bych dubnem
Lunou - byla bych úplňkem
Hračkou - byla bych plyšákem
Aroma - byla bych kadidlem
Ovocem - byla bych malina
Zeleninou - byla bych mrkev
Cenným kovem - byla bych bílým zlatem
Domem - byla bych císařským palácem
Památkou - byla bych horou Fujin
Druhem látky - byla bych pravým saténem
Zvířetem - byla bych liškou
Pomocí člověku - byla bych přítelem
Věcí na operačním sále - byla bych skalpel
Znamení - byla bych býk
Květinou - byla bych slunečnicí
Vyjádřením lásky - byla bych objetím
Lidským koncem - byla bych smrtkou
Katastrofou - byla bych povodní
Záporným lidským citem - byla bych pomstou

Úryvek

28. června 2010 v 11:20 | Ero Michi
Nenechte se mýlit zdánlivou představou, že se jedná o další z románů zasazených do prostředí střední školy na americkém předměstí, jehož jediným obsahem jsou starosti, problémy a soupeření teenagerů.
Ve skutečnosti se jedná o úryvek z hororu, respektivě thrileru, chcete-li ;)

SOUČASNOST

     "…Bylo to poklidné městečko, na udržení pořádku tu stačil jeden šerif předdůchodového věku a mladý policista, který měl být za několik let jeho nástupcem. Díky odlehlé poloze na východě v oblasti samých skalisek a hustých lesů, sem nezavítalo příliš návštěvníků. Veškeré finance obci tak zajišťovala hospodářská stavení s rozsáhlou autodílnou Jacka Nicolsna, který jí zdědil po svém otci, stejně jako jeho otec po tom svém a tak dále.Rodinná tradice Nicolsnovy autodílny se táhne od samotných počátků založení města před více než čtyři sta lety, které měl na svědomí muž jménem…"

     "Jestli bude ještě pět minut takhle kecat, zmuchlám tu její esej o dvoutisících slovech a narvu jí celou do její velké držky!"
     "Cathrin!"
     Hlas dívky, sedící ve vedlejší lavici hned po pravém bok své nejlepší kamarádky, vypískl slabomyslným obdivem, který následovalo tiché chichotání za hřbetem ruky. Zelenomodré oči dívky sedící v poslední řadě u rohu třídy se upřely na zátylek blonďatých kudrlin. Na přeložený kus linkovaného papíru před ní, který bezmyšlenkovitě vytrhla na začátku hodiny ze sešitu jednoho z kolemjdoucích, si rychlými tahy napsala pět písmen. Se zazvoněním popadla svůj batoh ověnčený několika malými tretkami s okultistickými znaky a hbitým protažením mezi několika lavicemi vypadla ze třídy. Bledě zelené oči Cathrin se za ní s opovržením krátce zadívaly.
     "Jdeme Kaylo," zvedla se vzápětí ze židle s ladným pohozením dlouhých vlasů a se smíchem zamířila v doprovodu své věrné kamarádky na hodinu angličtiny. Bílý overal, jež měla na sobě, zdobil na jejích zádech papírek s nápisem: "Mrcha."

     "Nevěřím, že jsi to vážně udělala," zakroutila hlavou s užaslým úsmevem na rtech světlovlasá hnědovláska, která právě minula v protisměru Cathrin a její posluhovačku. Samantha k ní stočila pohled zračící sladké vítězství, jež potvrzovalo pochechtávání se studentů, kolem kterých Cathrin se svou nechtěnou přízdobou prošla.
     "Cat je kráva, Em," odpověděla nakonec Samantha prostým argumentem. V obličeji se jí hned na to objevilo tajemné pousmání.
     "Konečně už ale vím, o čem budu psát tu esej…"

blog.cz

26. června 2010 v 12:06 | Ero Michi |  LÍBÍ SE MI
Proč vlastně všechny své domény vytvářím na blog.cz?
foxi-hole.blog.cz
Existuje nespočet kvalitnějších či stejně dobrých domén jako je právě tahle, já si přesto stojím tvrdě na svém, že nikde jinde svůj osobní web tvořit nechci.
Říkám si proč vlastně. Naučila jsem se poměrně slušně zacházet s HTML kódy, css, a tak dále, mohla bych tedy využít domén se složitějším provedením a vyřádit se tam.
Odpověď je zcela jednoduchá.
Nechci, protože to znamená ztrácet čas.

Na mých počátcích blogování jsem neměla ponětí, co to znamená vytvořit si své vlastní webové stránky, jak se to dělá a proč vůbec bych to měla chtít. Právě díky blog.cz jsem do tohoto světa začala pronikat.
Byl jednoduchý, všechno potřebné jste zjistili po pár minutách zkoušení, takže jste dostali prostor pro své vlastní zdokonalování. To mi vyhovovalo.
Proč mi to vyhovuje i teď, když jsem na zcela jiné úrovni?
Tvořím svůj osobní web jen sama sobě pro radost, a protože čas od času prostě mám potřebu něco někam hodit. Nechci nad tím ale trávit hodiny piplání a zdokonalování.
Líbí se mi, že v okamžiku, kdy se přihlásím, mohu během chvilky vytvořit plnohodnotný článek se vším, co potřebuji, mám poměrně slušný prostor pro design, se kterým si v dnešní době už stejně příliš nelámu hlavu a nic mi z toho nezabere více času, než bych si přála.

Jednoduše si myslím, že ne vždy jednoduché věci musí znamenat méně kvalitní.
A protože já jednoduché věci prostě miluji, nemíním tuhle jednoduchou doménu opustit ve prospěch jiné či složitější.
Nikdy.

Roztrhl se pytel

25. června 2010 v 19:55 | Ero Michi |  MYSLÍM SI
Všiml si i někdo jiný, jakou mánii momentálně zažívá upírská tématika?
Pokud nahlédnete do knihkupectví, letáků či na internet, všude budete narážet na stále nové a nové výtisky románů, jejichž hlavním tématem jsou nemrtví.
Fajn, já osobně mám ráda upíry a Dracula od Brama Stockera patří mezi mé nejoblíbenější knihy, ovšem absolutně nesnáším pokusy tzv. "pisálků", kteří se snaží vytěžit co možná nejvíce z momentální davové hysterie.
Samozřejmě. Je to běžný postup na trhu a marketing, nikterak tomu ale na literárním poli nefandím. Stále totiž zastávám názor, že co se týče knih, měly by být hlavně kvalitní a ne kvantitní.
.
S. Meyer
foxi-hole.blog.cz
Momentální davové šílenství rozpoutala sága Twilight která se během krátké doby stala přímo posedlostí tisícovky lidí.
Sama jsem dosud nepocítila potřebu po některé z těchto knih sáhnout a přečíst si jí, ačkoliv ze zdvořilosti jsem alespoň nahlédla, abych mohla případně posoudit spisovatelčin um. Musím uznat, že má cit pro popisování, což si na ní cením. Je příjemné, když někdo umí nabídnout nenásilnou formou popis okolních věcí či lidí, i když v některých místech, co jsem zahlédla, to někdy až přeháněla.
Nicméně kromě docela pohodlného způsobu čtení jsem na knize neshledala žádné další vodítko, proč by mě to mělo nějak více zajímat.
Film jsem viděla pouze první a žádné velké nadšení jsem z něho nepocítila. Herecké obsazení sice špatné nebylo a herecké výkony mi přišly na poměrně solidní úrovni, pro mé zaujetí ale chyběl řádný příběh či děj, který se ve Twilight nenachází. A protože nejsem duše s romantickým zaměřením, tudíž mi červené knihovny a podobné věci nic neříkají, není pro mne tohle nejvhodnější čtení.
.
L. J. Smith
foxi-hole.blog.cz
Nejsem si jistá, jak přesně si tahle série upírských knížek stojí. Jediné, co o tom vlastně vím je pouze to, že jsem z nich přečetla ještě méně než ze ságy Twilight.
Tedy lépe řečeno, přečetla jsem jen to, co jsem stihla v knihkupectví při prohlížení a pro mou osobu to bylo ještě větší zklamání než při nahlížení do knihy Stmívání.
Čtení knihy psané formou deníku mi nikdy nebylo příliš sympatické, tedy až na původního Draculu, který byl popisován způsobem, který mi více připomínal četbu dlouhých spisů nebo dopisů než klasické deníkové zápisky. Upírské deníky jsou však psány přímo typicky, jak lze u deníku čekat, a tak jediné uznání, které u mne spisovatelka získala, byla věrohodnost zápisků, které svým slohovým zpracováním a myšlenkami perfektně odpovídají psychice a inteligenci náctileté dívky.
.
C. Gray
foxi-hole.blog.cz
O existenci této ságy jsem neměla ani ponětí, dokud jsem nenahlédla do prospektu svého oblíbeného knihkupectví.
Kniha mi nebyla povědomá ničím, díky zveřejněné ukázce jsem si mohla ale kousek přečíst. Přiznávám, že se čtou kapitoly docela dobře, spisovatelka má pro psaní poměrně cit, i když nic přeborného to není a v paměti by mi nejspíše dlouho neutkvělo. Příběh ságy také není nejstrašnější, o originalitě se však nedá příliš mluvit. Je to další z typických románů psaný hlavně pro dívky, které milují láskou a útrapami zkoušené páry, jež k sobě podle zákona přírody nepatří.
.
R. Mead
foxi-hole.blog.cz
Podle informací se tato serie údajně líbí spoustě lidí více než Twilight sága. Popravdě nemohu soudit, jestli oprávněně či nikoliv, protože neznám obsah knih ani příběhu. Jediné, co o Vampýrské akademii vím je, že styl psaní její autorky se mi příliš nelíbí.
Není to zcela špatné, kniha se mi ale nečte sama, což pro mne nikdy neznamená to nejlepší počtení. Snad by to náplň příběhu dokázala zachránit, protože o ní ale nic nevím a k momentálním příběhům s upírskou tématikou přistupuji se značnou skepsí, dost o tom pochybuju.
Něco ale na knihách nejspíše bude, pokud mají mezi čtenáři v zahraničí takový úspěch.
.
P. C. Casto
foxi-hole.blog.cz
Je to jediná sága ze všech zmíněných, která mi už od přečtení obsahu byla krajně nesympatická.
Nahlédla jsem ale při procházení kolem alespoň na zadní stranu, kde se nacházela krátká ukázka ze knihy. Nezaujal mě ani styl, kterým spisovatelka se svou dcerou daly a dávají zdlouhavou ságu dohromady, Škola noci mě tak zanechala zcela chladnou ve všech směrech mého mínění o kvalitním počtení.
Údajně ale Škola noci patří do upírské rodiny knih, které v zahraničí slaví velký úspěch. Na několika místech snad dokonce předčilo i Twilight, příliš mě to ale nepřekvapuje.
.
Ať už je některá seire lepší či horší, podle mne jde jen o přebíjení jedné upírské povídky druhou, která získá větší množství fanoušků a stane se slavnější.
Je to stejné jako s jakýmkoliv jiným produktem, který se dostane na trh a slaví úspěchy. Každý se pokouší trhnout co nejvíce dříve, než opadne zájem a lidé ho stočí jiným směrem.
Příliš nepředpokládám, že kterákoliv z těchto upířin předčí slávu Twilight, i když bude sebelepší. Jednoduše tu platí pravidlo, že kdo se proslaví první, drží se na vrcholu celou dobu trvajícího šílenství, dokud neupadne a za čas jej nerozpoutá někdo další.

Patchwork

22. června 2010 v 23:22 | Ero Michi |  LÍBÍ SE MI
Jsou to asi tak tři dny, co jsem pomáhala spolužákovi s domácím úkolem, který se stával z pálení kousků ruzných látek a díky čemuž jsem objevila staré jeany svojí mladší sestry, které byly kromě jednoho nedostatku zcela nezničené, ale určené k vyhození. Napadla mě tak skvělá věc.
Roztříhám je na malé obdélníčky a čtverečky, ty pak budu nesourodě přikládat k sobě a sešívat je do pruhu látky, ze kterého si nakonec ušiju dílkovou sukni.
Šílené a nemoderní, protože tohle se nosilo někdy před deseti lety, když ale mohu nosit sukni, na kterou jsem jako smyslů zbavená do tří do rána našívala volány z úhledné záclony pomalované pastelkami, proč bych nemohla nosit tohle?
Jaké bylo moje překvapení, když jsem si den na to koupila svůj oblíbený časopis a tam nalistovala stránku o Patchworku, který hollywoodské hvězdy přímo milují, jelikož se vrací do módy.
Zase mě ty celebritní mrchy předběhly nebo jsem jen pozdě vypozorovala vracící se manii. Nic neobvyklého u mojí osoby a s ohledem, že žiju v zemi, kde je móda neustále odsouvána až na spodní příčky, ani překvapivé.
Sama za sebe ale musím říci, že mi to jen nahrálo do kapsy. Mohu si teď bez starosti obnovit svoje rozškubané jeany, kterých se z citových pout k nim nemohu zbavit a přitom mít pocit, že jsem maximálně in :D Hlavně ale mohu bwztrestně rozstříhat všechny přebytečné hadry a věci v domácnosti, které jsou už na vyhození, posešívat je zase k sobě a potom si jako vzteklá šít vše, co mě jen napadne se slastným pocitem uspokojení, že má mánie, co se barvitosti týče, si přijde zase po delší době na své :D

foxi-hole.blog.cz
(šaty Joy Bryant jsou mimochodem naprosto dokonalé ♥)

Je to poměrně stará technika ještě z dob osadníků na dalekém západě, kterou jejich ženy zužitkovávaly zbytkový materiál.
Jedná se vlastně o sešívání různě barevných kousků látek do tvarů (nejčastěji geometrických) a následným ozdobným prošíváním z lícní strany (pohledové), čímž se vytvoří různobarevné kreace. Sešité kousky se ovšem před prošitím spojují ještě s podkladovým materiálem, aby se u nich zvýšila pevnost a odolnost (jedná se o celistvé kusy) a nejčastěji se s touto metodou setkáte na polštářích, přehozech a povlečení.

Největší boom zažil Patchwork přibližně v 90. letech a poslední měsíce se vrací opět do obliby jako výkřik módy. Asi nejeden módní návrhář si díky tomu trhá vlasy - sešité kousky sice dokáží úžasně oživit pokoj, ale aby vypadaly dobře na nějakém svršku či doplňku, to už je věc přeciznosti a vkusu.
Ke všemu co se týče oblečení nebo doplňků (nejčastěji tašky a kabelky), nebývá zvykem snaha o vytvoření jakýchkoliv tvarů nebo vzorů. Lidé dávají přednost naprosté divočině, která se vyplácí ale jen vyjímečně.

inTouch

22. června 2010 v 22:44 | Ero Michi |  LÍBÍ SE MI
Osobně nesnáším všechny bulvární plátky typu Rytmus života nebo Aha, popřípadě i několik kousků s zahraniční tématikou, u kterých to ale prozatím zůstává radikálně střídmější, co se přehánění a drbání týče, ovšem po stránkách informovanosti a zajímavostech je to obdobná bída.
Protože jsem při hodinových cestách vlakem ze školy zažívala někdy dost urputnou nudu, zamířila jsem jako obvykle do Replay a očima hledala něco, čím bych si mohla čas zkrátit a přitom nevyhodit zbytečně peníze za něco, co po pár stránkách znechuceně odložím bez dalšího zájmu všechny ty nesmysly číst.
Do oka mi padl pro mě doposud neznámý časopis s příjemně vyhlížející stránkou, dobrou cenou a po zběžném prolistování i zajímavým obsahem. Koupila jsem ho a od té doby jej kupuji pravidelně.

V inTouch se dozvídám přesně to, co mě relativně zajímá nebo alespoň abaví, občas tam narazím na skutečně dobré typy či nápady a občas se nad číslem rozmrzím, protože se dozvím překvapivou zprávu o tom, že můj super nový výmysl není vlastně vůbec nový, jelikož právě přišel do módy a hollywoodské celebrity na něm ujíždějí :D

foxi-hole.blog.cz

Jen se dokopat ...

19. června 2010 v 16:15 | Ero Michi |  DENÍČEK
K něčemu pořádnému konečně na práci :D

Mám toho tolik, co dělat, dokonce se mi i chce toho tolik dělat, ale stejně se nemůžu k ničemu dokopat. Nepochopím to a u sebe už tuplem xD
Promarním cenné hodiny zbytečnosti, i když nemám času nazbyt a zítra si budu zase rvát tvlasy, protože po neděli přijde pondělí a to znamená spousty bichlování na úterní testy, které se ponesou v duchu nervozity a zkažené nálady z průprav profesorky. Ach ano, takový je úděl těch, kteří musí probírat to samé i třikrát jako ti největší pitomci :D
 Kdybych se raději pustila do tvorby těch návrchů, které si slibuji už několik dní a nesledovala namísto toho videa s nesmyslnou muzikou, popřípadě tak povážlivě neuvažovala o začátku navštěvování pole dance kurzů, které se mi zdají sice přehnaně akrobatické a postrádající to, co bych v nich za běžné situace a ve strip klubu hledala, ovšem záběry větší než v posilovně a svištění po tyči nahoru a dolů jsou velice lákavé :D
Ani nejsem schopná pustit si konečně ten film, jež jsem stáhla už před jakou dobou a každý den se na něj chci podívat :D Raději vyčkávám, jestl ise objeví Yoshi i se svým čtyřhodinovým spožděním nebo to zabalí úplně a nebude z toho nic. Kdo ví, v mužích, aby se blázen vyznal :D Obvykle jsou to oni, kdo nám vyčítají spoždění a přitom sami chodí pozdě, až to hezké není :D

Ale nevadí, alespoň jsme si uklidila po tak dlouhé době v pokoji a teď už jdu skutečně něco pořádného dělat :D

Ero Michi


Jsou věci ...

9. června 2010 v 23:28 | Ero Michi |  POVÍDAČKY
...  Které nechápu nebo nechci chápat ...

Nechápu, proč někteří lidé nedokážou akceptovat, že i ti, co neodpovídají modelům z předních stránek časopisů, se mohou cítit šťastní ve svém těle.
Nechápu, proč lidé nejsou schopní překonat své ega a chovat se lidi.
Nechápu, kdo dal komu právo říkat lidem okolo sebe, zda je plnohodnotný či nikoliv.
Nechápu, proč vám lidé, kteří nevynechají příležitost oznámit vám, co se jim na vás nelíbí, chovají nakonec tak důvěrně.

Nechci chápat, proč mají "ti nahoře" potřebu myslet si, že oni jsou těmi, kdo určují, jaký člověk se může cítit krásný a jaký ne.
Nechci chápat, proč má být limit 50 kg hranicí pro mé štěstí.
Nechci chápat, že kvůli jednomu špatnému šlápnutí už nikdy nebudu mít v pořádku kotník.
Nechci chápat, proč mám ve svých pocitech takový zmatek.

... A je spousta dalších věcí, které nechápu nebo nechci chápat, ale tyhle mě zarážejí v posledních dnech ze všeho nejvíc.

Karmina - Krvavá princezna

9. června 2010 v 16:32 | Ero Michi |  FILMY
foxi-hole.blog.cz
FRANC. NÁZEV: Karmina
REŽIE: Gabriel Pelletier
KAMERA: Eric Cayla
SCÉNÁŘ: -
PŘÍSTUPNO: 15+
HUDBA: -
STOPÁŽ: 110 min.
TITULKY/DABING: český dabing / české titulky
ŽÁNR: komediální horor
HRAJÍ: Isabelle Cyrová, Robert Brouillette, Yves Pelletier, France Castel, Gildor Roy
HODNOCENÍ: 3 z 10

"Starobylý příběh s čerstvou krví na rtech! Bláznivá komedie plná smíchu i děsu …"

Pokud se jedná o upírský film, jsem na něj zvědavá, ať už se jedná o jakýkoliv druh.
Od Karminy jsme zprvu očekávala hororové zpracování, už od samého počátku ale musí být každému diváku jasné, že s hororem to bude mít společného asi tolik, co Mr. Bean.
Příběh je v podstatě nijaký, ačkoliv některé prvky v něm jsou neotřelé a dalo by se říci originální i na dnešní dobu. Zpracování není špatné, ačkoliv dle mého názoru film postrádá i sebemenší podnět pro širší zaujetí. Snad by to vylepšila kratší stopáž, ale pokud divák hledá něco jednoduchého, za předpokladu, že nemá po ruce nic lepšího ke shlédnutí, není zcela marné sáhnout právě po Karmině.