Duben 2010

Because for child with you I would killed ...

18. dubna 2010 v 20:04 | Ero Michi |  POVÍDAČKY
,,Nobody told me yet."
,,I'm originally." *nice smile*
,,You will be all originally ... Hm?" *inviting smile*
,,Point for me ..."

,,Bitte ..."
,,Nein."
,,Let me go!"
,,If you come back, I never let you go."


Revoluce!

12. dubna 2010 v 14:24 | Ero Michi |  MYSLÍM SI
Taky Vám ty kočičky nahoře přijdou víc sexy než ty holátka dole?
aneb
Revoluce na přehlídkových molech je už potřeba! (rock)

foxi-hole.blog.cz

Tak kruté ...

8. dubna 2010 v 22:01 | Ero Michi |  MYSLÍM SI
Dívat se, jak jiní touží po tom, co jsi sám měl.
Dívat se, jak jiní sní o tom, co jsi sám měl možnost prožít.
Dívat se, jak jiní pláčí pro to, co jsi dobrovolně opustil.
Dívat se, jak jiní mají stejnou možnost získat to a sobecky jim to nechtít dopřát.

Krutost.

Bolí, bolí, bolí

6. dubna 2010 v 15:01 | Ero Michi |  DENÍČEK
Táhne jí na kulaté, ale zuby pořád nemá všechny.

Prostě liška, co k tomu více říci :D
Tvář mám jako po píchnutí od vosy, zuřivě žmoulám kus žvýkačky, abych nežvýkala jen na prázdno a v ledničce si nechávám vychladnout lžicky, abych zahájila masáž kritického místa (ještě začnu vyťukávat na klávesnici SOS a volat z okna Mayday :DDD)
Neuvěřitelné, že i když jsem už hranici dospělosti dávno překročila, stále nemám všechny zuby. Vlastněm i jich takových 8 ještě stále chybí ... Nebo už jenom 4? Ani nevím :D Nicméně každý rok se jeden snaží vyklubat ven, ale zatí mse to chlapcům nijak zvlášť nedaří. A já se kvůli jejich lenosti musím takhle trápit ;(
 Ale nikdy to nebylo tak žalostné jako teď.
Obvykle mi jen napuchne lehce dáseň a proklube se malý růžek ven, takže já pak vysedávám ve školní lavici, zuřivě si ukusuji prsty a kantoři na mě značně nechápavými pohledy zírají, než se konečně odváží zeptat, proč si vlastně slintám po vlastních rukách, načež jim s úsměvem odpovím, že se mi prořezává zub. Jejich výraz naprosté nechápavosti a překvapení mi nabídne otázku, jak se mi v tak vysokém věku ještě mohou prořezávat zuby a já se zničeným pohledem pokrčím rameny, že to také nechápu. A je klid :D
Ale tentokrát jsem do té školy ani nebyla schopná jít (což mě skutečně čílí a neustále Maxovi vyhrožuji, že ho okamžitě vytrhnu, jakmile se objeví :/ :D). Bolí mě celá levá strana obličeje, mluvím jako při umrtvení a smát se je má zkáza. Tragédie :D
Ale co nadělám, můžu se jen modlit, že s tím ten barbar co nejdříve přestane, jinak mi dojde trpělivost, pomůžu mu na svět vlastním chirurgicko masochystickým způsobem a pak ho na just vytrhnu ven! :D

Ero Michi

Btw. - Ty fotky mě zabily, Yves :D Dala bych si říct hned a odpor by byl v tu ránu kdesi pryč. Ach ♥ Zatrápené vzpomínky, suck! :D


Změna je život

3. dubna 2010 v 13:32 | Ero Michi |  DENÍČEK
Ale platí to i v případě, že se vracíte k minulosti?

Sice vím, že to nesmím a vím, že s tím spousta lidí nebude souhlasit, ale mně to chybí.
Chci zpátky každodení moření při joggingu; hodina strávená před zrcadlem s hřebenem v jedné, lakem ve druhé ruce a žehličkou omotanou okolo nohy, dokud ty zatrápené vlasy konečně nestojí tak, jak mají; spousta make-upu pro zábavu, aby se kruhy z nevyspání zamazaly a malé oči přitom zvíraznily; popřípadě zdlouhavé rozčilování se nad skříní, ve které nic pořádného není.
To mi chybí a to chci zpátky.
Ale je to složité, když na vás pak každý civí jako na osmý div světa nebo vám v nemocnici jasně předloží verdikt, že jakýkoliv sport namáhající váš kotník je nepřípustný a pokud se k němu přeci jen uchýlíte, podepíšete tím smlouvu ďáblovi - Tedy chci říci chirurgovi, který vám do něj přidá pěkné, lesklé šroubky a při vaší následné procházce detekrotem kovu se světélko rozsvítí, alarm začne houkat a na vás se ze všech stran vyřítí po zuby ozbrojení policisti, kteří vás srazí jednou ranou k zemi a vy pod nimi zůstanete bezmocně uvěznění.
Jenomže i to chci riskovat, protože kdo by se nechtěl objevit pod hordou vymakaných chlapíků? :DDD
Já tedy rozhodně ano ^-^

Ero Michi