Leden 2010

Choroš chorobný ...

28. ledna 2010 v 0:05 | Ero Michi |  DENÍČEK
Ano, to jsem já.

Netuším, jak jsem k tomu přišla; netuším, jak si mě ta slečna zase našla, ale už mě opět drží ve svých spárech a dává mi jasně najevo, že jen tak se mě nepustí. Jak já jí nesnáším a přitom miluji.
Pro tentokrát je to ale ona s mužskou tváří, nebo - li Zánět močových cest.
Neprochladla jsem, nezmokla jsem, nikdy jsem nevysedávala na studené zemi a přesto jsem si ho někde uhnala. Nevím jak, nevím kdy, nevím ani proč, ale nijak mě to netěší. Jindy bych se možná s radostí ulila ze školy, ale jelikož jsem měla vp lánu na víkend jet pryč, nevidím to ráda. Sice to prý není nemoc na doma a dá se s ní tíměř vše podnikat, avšak cestujte někam v takovýhle zimách a mrazech, kdy akorát jednou tolik prostydnete. Mám tedy závažné dilema, ale nejspíše rozhodne pan medicína zítra, až se k němu půjdu znovu ukázat ^^

Ero Michi


Vlaky jsou na nic

12. ledna 2010 v 22:55 | Ero Michi |  DENÍČEK
A je to svatá pravda, pokud jde o dojíždění do školy.

V pondělí jsme mínili jet s Yoshim do školy o vlak později, aby jsme přišli akorát o první dvě hodiny :D Brzy ráno mi však už mobil vyzváněl známou melodií s tím, že vlaky nejezdí.
Důvod? Na kolejnici spadla trolejbus, od šesti od rána vlaky nejely. Když měl i za tři hodiny stále ten samý vlak další hodinu spoždění, vzdali jsme naději a otočili to směr domov.
Dnešek vypadal v podstatě stejně pouze se změnou, že já zaspala, a tak jsme museli jet o vlak později. Bohužel nám cesta trvala podstatně déle a než by jsme se do divadla dostali, bylo by po představení, takže jsme si ve městě akorát tak nakoupili a jeli zase nazpátek :D
Vyplývá z toho tedy, že dva dny byly promarněny kvůli ČD.
Dobrá, dnešek byl spíše mojí vinou, ale já skutečně nejsem zvyklá denodeně kontrolovat, zda je budík natažen a při čerstvě vzbuzeném stavu mi ani nedošlo, že 7.10 hod na displayi mobilu znamená nestíhání vlaku jedoucího v 7.13 hod :D Mělo to ale i své pozitivum.
Dorazili jsme domů v poledne a já pomohla Yoshimu uvařit, když má maminku v nemocnici. Alespoň budou mít dneska něco normálního k večeři :DDD

Zítra nás čeká pro změnu přehlídka, na tu už prostě musíme dorazit!

Ero Michi


Postačí jednoduché "klik" ...

A je z tebe brejlovec

9. ledna 2010 v 13:29 | Ero Michi |  DENÍČEK
Nejspíše to už tak bude, ale Michi má od včerejšího dne brýle :D

Tedy spíše bych měla říci, že je vlastním už od čtvrtka, ale oficiálně se na mém nose usídlily až od pátku. Musím přiznat, že rozruch vyvolaný u profesorů byl naprosto neočekáván :D Nikdo ze spolužáků neměl potřebu si mne prohlížet (Yoshiho do toho nepočítejme), až na pány profesory (čtěte profesorky), které moje sklíčka zřejmě zaujaly. Nejvíce mě to překvapilo asi u poslední hodiny, kde na mne i ta nejméně oblíbená, avšak mnou obdivovaná profesorka technologie, pokukovala se skrývaným úžasem :D Jen nevím, zda z toho má vyvodit, že vypadám vážně hrozně a nebo překvapivě inteligentně, což se mi moc nezdá :D Ke všemu by mi to mohlo na této škole ublížit, jelikož člověk působící chytře se automaticky stane obletovaným studentem všemi profesory očekávající jeho neustálé doplňování výkladu a naprostou vnímavost. Je všem doufám jasné, že to u mne skutečně nemohou nalézt :D

Velmi mě ale těší, že už konečně vidím na tu svojí malou, starou a milovanou televizi v pokoji :D Sice už nefunguje přesně tak, jak by měla a dokonce jsme zaslechla cosi o nové, avšak tahle má perfektní tvar na prádelník, který jí drží přes metr nad zemí a citově jsem s ní svázaná, jelikož jde o mojí první televizi. Ke všemu jsem býk, takže nerada měním zaěhlé věci a popravdě se mi skutečn nelíbí designy dnešních televizí s 60 úhlopříčkou, kde dalších pět centimetrů na každé straně tvoří přebytečné okraje s repráky. Zlatý repráček hned vedle tlačítka na vypínání :D

Měla bych se ale jít vrhnut na školní práci, nejdříve však obstarat věci kolem hry.
Ach, jak já to nesnáším x_X"

Ero Michi

Klikněte na obrázek, aby se vám rozevřelo pravé kouzlo téhle fotky :)

Svátky jsou za námi, hurá do školy

5. ledna 2010 v 0:02 | Ero Michi |  DENÍČEK
Ne, vážně se tam netěším, ačkoliv určitým způsobem i ano.

Neřekli by jste, jak neuvěřitelně závidím postavám z knížek a anime, všem těm z jiných světů a s jinými povahami, které buď s nadšením pilně studují, chodí do školy, která je skutečně velmi baví a nebo jejich studium spočívá v úplně něčem jiném než je matematika, chemie a spousta dalších nesmyslů, které týden co týden musím přetrpět.
Skutečně ... Mám tohle za potřebí? Když si představím, že to mohlo být už za mnou, tak ... Ale což :D Nenadělám s tím nic a ten umolousaný papír s pár písmenky prostě potřebuji :D Co na tom, že ztrávím další čtyři roky plahočením, dohadováním, přemlouváním samu sebe a vylháváním se, proč z té postele skutečně nemůžu tohle ráno v těch pět hodin vylést :D

Ero Michi


Někdy si připadám jako Alenka v Říši divů před tabulí a ne za zarcadlem :D